Bodybuilding News > Eva Horňáková - nepatřím do starého železa! Železo patří ke mně.

26.02.2010 - Eva Horňáková - nepatřím do starého železa! Železo patří ke mně.

Nedávno jsem zavítal do V.I.P. Gymu v Českých Budějovicích, abych si popovídal se

závodnicí v kulturistice žen, Evou Horňákovou. Ta pro mě měla připravené zajímavé

novinky, a proto již neváhejte a čtěte dál.

Ahoj Evo, začneme u tvého soutěžení v kulturistice. Pokud se nepletu, tak tvoje

poslední závody byly v roce 2008. Čemu se od té doby věnuješ?

S nějakými soutěžemi ještě do budoucna počítám, ale nyní jsem se více zaměřila na

zdraví lidí a začala jsem se věnovat trénování s balančními pomůckami. Mezi lidmi je

častá svalová dysbalance a je také mnoho lidí po úrazech, kterým toto cvičení pomáhá.

Co se týká mého tréninku, začala jsem se také věnovat silovému trojboji.

K trojboji se ještě vrátíme. Mohla bys mi nejprve trochu přiblížit to balanční

cvičení?

Začínám se věnovat Balance stepům od Paed.Dr. Václava Mareše, což je cvičení s polo-

míčky pod chodidly. Různá cvičení na balančních pomůckách jako např. BOSU. To je

cvičení na speciálně vyvinuté nafukovací kopuli. Tato metoda mimo jiné pomáhá

zpevnění hlubokých břišních svalů a svalů zad. Dále se věnuji takzvanému SM-systému

od MUDr.Richarda Smíška. Jedná se o cvičení se strečovými gumami na prevenci a

léčbu bolestí zad a dalších problémů. (říkám tomu „gumičkování“)

Navštěvuješ nějaké kurzy?

Ano. Jezdím do Prahy na školení. Uvědomila jsem si, že posilování je sice moc fajn věc, ale na důležitou stabilizaci a mobilizaci páteře se

stále jaksi pozapomíná.

Kolika klientům se na hodinách současně věnuješ?

Já své klienty trénuji individuálně, protože si myslím, že třeba u BOSU(rehab.) není úplně nejlepší cvičit ve větší skupině. Jelikož je to

další forma rehabilitace, kdy je nutné si klienta takzvaně „srovnat“, říct mu, co má kde zatnout a hlídat, aby cvičil správně. To se ve větším počtu lidí zvládá mnohem hůře a já chci, aby klienti měli z hodiny 100% užitek.

Trénuješ v současné době taky někoho, kdo má zájem o posilovací trénink s činkami?

Mám tady teď jednu “holčinu“, která se připravuje na soutěž Postava snů, pořádanou časopisem Svět Kulturistiky. Tak jí s tím pomáhám.

Když jsme u posilovacího tréninku, jak se pod tvým vedením posilovně daří?

No, daří se celkem fajn. Nedávno jsem zjistila, že fitness zůstane otevřené další 4 roky (vloni nám totiž hrozilo zavření z důvodů

přestavby objektu) a mám věrné zákazníky. Jsme tady tak trošku jako jedna velká rodina. Poslední dobou začínají posilovnu

navštěvovat i studenti. To bude asi těmi příznivými cenami. (smích)

Nyní přejděme k tématu, které je velmi zajímavé. Ty a silový trojboj. Co to, že jsi se pro něj rozhodla?

Začalo to zvědavostí a taky trochu z hecu. Silovému trojboji se moc žen nevěnuje a tak jsem si řekla, že to vyzkouším. Když nic jiného, naučím se, co obnáší “lifterský“ trénink. Dnes už vím, že se od toho kulturistického hodně liší. (smích)

Byla jsi už na nějakých soutěžích?

Byla jsem na Světovém poháru v Praze 2009, který pořádal Dan Dvořák - mistr světa a Evropy v powerliftingu a benchpressu. Na

soutěži v benchpressu O pohár hejtmana Mladé Boleslavi a Teplickém pozvedu. Před Silvestrem pořádal opět Dan Dvořák takovou malou akci, kde jsme se „vyřádili“ na mrtvém tahu a benchpressu. Vyšlo na mě první místo a celý náš dívčí team IRON CATS byl také první.

Díky holky! (pozn. Více o celé akci se můžete dočíst zde )

Máš ještě nějaké další úspěchy?

V Mladé Boleslavi jsem byla třetí a v Teplicích čtvrtá. Na Světovém poháru v Praze jsem obsadila 3. místo, ale vyhrála jsem kategorii

nad 45 let. Možná si někdo řekne, že to není nic moc, ale já jsem spokojená. Je mi 47 a nepatřím do starého železa. Naopak, železo

patří ke mně. (smích)

Tak to není vůbec špatné. Když se vrátíme zpět ke kulturistice, co tvoje příprava? Je něco, s čím bojuješ a co ti dělá

problémy?

Mým problémem je tak trochu dieta. Vždycky se objeví nějaká hloupost, která člověka naštve a začne si říkat, jestli to má vůbec cenu

se takhle dřít. V takové chvíli to řeším čokoládou. (smích) Navíc mám posilovnu otevřenou denně od 8.00 do 22.00. Tím pádem je

málo času na odpočinek a regeneraci.

Co tě naopak motivuje jít dál a nevzdávat to?

Jsou to hlavně ti lidé, co sem chodí. Někteří z nich mají i zdravotní problémy a snaží se jich poctivým cvičením zbavit. Nechají si

poradit a mojí největší odměnou je, když vidím, jak se zlepšují. To mi dělá velkou radost.

Cvicíš raději ve dvou, nebo si tréninky vždy raději odedřeš sama?

Jak kdy. Teď mám zrovna nového sparinga.

To vypadá, jako bys jich už pár změnila? Jakou má takový tvůj sparing životnost?

Tak tři měsíce.(smích) Problém je, že si ho většinou musíš „vychovat“. Pokud to nemá přirozeně v sobě, musí se naučit kdy pomoct, jestl i málo nebo hodně atd. Když už pak

ví, jak na to, něco vždy zapříčiní, že už spolu nemůžeme trénovat. Je to škoda.

Jak své tréninkové partnery vybíráš?

Pokud zrovna vidím někoho alespoň trochu známého, tak se zeptám: Jdeš cvičit?

Co máš v plánu? Prsa? Tak já jdu s tebou. Nemá šanci se vymluvit. (smích)

Neměli by být spíš rádi? Určitě se od tebe na tréninku leccos naučí.

Ano to ano. Pokud je potřeba, ráda jim během tréninku pomohu a snažím se ukázat správnou techniku. Já jsem zase ráda, že si

můžu s někým zacvičit a on mě při cvičení „jistí“.

Říkala jsi, že ještě pomýšlíš na nějaké soutěžení. Máš v plánu něco konkrétního?

Na podzim se koná Mistrovství světa žen v Mexiku. To mě moc láká.

Za All Stars ti tedy přeji hodně zdraví a budeme v přípravě držet palce. Děkuji za rozhovor.

Také děkuji.

S Evou budeme i nadále v kontaktu, a pokud na mistrovství žen bude závodit, přineseme Vám informace a fotografie z přípravy i